Zatím co ty spíš

Miroslav Černý

^C#Piknik dalšího dne pomalu končí,
^D#ulice, náměstí, parky, nábřeží i domy se ^F#choulí pod teplou houní noční tmy,
^G#jen tu a tam ještě některé okno pod ^F#nebíčky ^A7ospalých ^G#7skel,
aby se napilo pohádkového koktejlu slunce,
který na stříbrných podnosech hvězd a měsíce ^D#roznáší pozorný hostitel.
A v jeho světle ^F#vidím, jak se vesnu ^G#usmíváš. ^C# ^C#7
^F#Nikdy dřív jsem netušil, jakou utajenou krásu v sobě skrýváš.
Přišel jsem ^C#v noci a říkám ti: holčičko, ale přitom nevím,
zda ti tak budu moci ^D#říkat ještě až se ráno probudíš.
Přijde večer, večer stejný ^D#mjako všechny dřív,
^D#m7skočíš tátovi na klín, ^G#7otevřeš náruč a položíš mu ruce kolem ^C#krku.
Ale ráno, ráno už budeš příliš velká, abys to ^D#udělala znovu.
Jsi obraz, který kouzlí čas a stejně jako ^F#on se měníš přímo před ^G#očima.
Příliš malá, abys mohla řídit ^C#auto, ale už dost velká, abych tě uspával ^A7pohádkou. ^D
Je to velký tajemství, o němž jsem ti nikdy nevyprávěl.
Tajemství ^Ecesty, jejíž každá část vede ze včerejška do zítřka.
^GNení to cesta snadná, ale ty po ní ^Apůjdeš stále dál a necháš za sebou ^Gpanenky,
^B7kočárky, ^A7medvídky, barevné míče, mýdlové bubliny, ^Dpapírové draky i mně.
Slibuji, že ti nikdy nebudu vyčítat, až ^Ezpoznáš, že svět je mnohem zajímavější, než tvůj táta.
^GHm, včera jsme byli na procházce, ^Aty jsi se někam zadívala a ^Dnajednou jsi se začala bát, že jsem se ti ^D7ztratil.
A vidíš, možná ^Guž zítra se budu bát já, že se zase někam zadíváš ^Da pak odejdeš s někým úplně jiným.
Je to tak zvláštní: jak ^Erosteš, přestáváš mít strach a já se začínám ^Gbát. ^B7 ^A7
Věčný, neomylný čas počítá tvé minuty, oblaka úzkostlivě ^Dstřeží své nejjasnější hvězdy,
ale ani slunce neuchrání své ^Enejteplejší paprsky, když je zavolá blankytná obloha letního nebe.
Ne, nikdy jsem ^Gnevěřil, že budeš žít v domě svých hraček, ^Aale až vyrosteš z mého náručí
a můj ^Dsvět bude pro tebe příliš ^B7malý,
nikdy nezapomenu, jak jsi vířila prach a roznášela ^D#panenky po celém domě.
Nosila si s nimi i kus slunce.
^FPrach se usadil, panenky uklidila máma, ale tvoje ^G#zář zůstane navždy ^Bv nás.
Tak tady jsem a vyprávím ti, zatím, co ty ^G#spíš. Vlastně ^C7protože ^B7spíš.
Kdybys viděla moji tvář, ^D#jistě by ses ptala na co myslím a dál, asi bych nedokázal říct ^Fani slovo.
Dívám se na tebe a vidím spící ^G#krásu. Teď už se jen skloním, ^Babych tě políbil .....
Nevzbudíš se, ^D#dobře to vím, ^D#7vždyť podle pohádky jen krásný mladý princ může ^G#otevřít tvé oči
a já jsem jen otec budoucí ženy.
^D#Tak tedy spi. Kdo ví, možná už ^Fzítra se probudíš a budeš velkou slečnou a vůbec si neuvědomíš,
že si se ^Fmzměnila uprostřed ^C7svého snu. ^B7Ale možná, že to poznáš na mně.
^D#Až jednou budu docela jiný, trochu zamyšlenější, trochu ^Fvážnější, trochu smutnější, ale nesmírně ^G#bohatý.
Dnes v noci jsem viděl ^Bprinceznu. A cítím se jako ^D#král. ^G# ^B ^G# ^D#

Pro vytváření playlistu se prosím nejprve přihlašte

Název písně:

Interpret(i):

Vyberte minimálně jednoho interpreta (zpěváka, skupinu). Pokud dosud v seznamu není, vytvořte jej pomocí tlačítka.

C
Piknik dalšího dne pomalu končí,
D                                        F
ulice, náměstí, parky, nábřeží i domy se choulí pod teplou houní noční tmy,
G                                   F       Ab7      G7
jen tu a tam ještě některé okno pod nebíčky ospalých skel,
aby se napilo pohádkového koktejlu slunce,
                                             D
který na stříbrných podnosech hvězd a měsíce roznáší pozorný hostitel.
                F                   G        CC7
A v jeho světle vidím, jak se vesnu usmíváš. ____
F
Nikdy dřív jsem netušil, jakou utajenou krásu v sobě skrýváš.
            C
Přišel jsem v noci a říkám ti: holčičko, ale přitom nevím,
                     D
zda ti tak budu moci říkat ještě až se ráno probudíš.
                           Dm
Přijde večer, večer stejný jako všechny dřív,
Dm7                    G7                                    C
skočíš tátovi na klín, otevřeš náruč a položíš mu ruce kolem krku.
                                              D
Ale ráno, ráno už budeš příliš velká, abys to udělala znovu.
                                          F                      G
Jsi obraz, který kouzlí čas a stejně jako on se měníš přímo před očima.
                              C                                         Ab7       C#
Příliš malá, abys mohla řídit auto, ale už dost velká, abych tě uspával pohádkou. ___
Je to velký tajemství, o němž jsem ti nikdy nevyprávěl.
          D#
Tajemství cesty, jejíž každá část vede ze včerejška do zítřka.
F#                                 G#                                 F#
Není to cesta snadná, ale ty po ní půjdeš stále dál a necháš za sebou panenky,
A7       G#7                                      C#
kočárky, medvídky, barevné míče, mýdlové bubliny, papírové draky i mně.
                                        D#
Slibuji, že ti nikdy nebudu vyčítat, až zpoznáš, že svět je mnohem zajímavější, než tvůj táta.
F#                                G#                         C#                                        C#7
Hm, včera jsme byli na procházce, ty jsi se někam zadívala a najednou jsi se začala bát, že jsem se ti ztratil.
               F#                                                C#
A vidíš, možná už zítra se budu bát já, že se zase někam zadíváš a pak odejdeš s někým úplně jiným.
                        D#                                           F#   A7G#7
Je to tak zvláštní: jak rosteš, přestáváš mít strach a já se začínám bát. ______
                                                         C#
Věčný, neomylný čas počítá tvé minuty, oblaka úzkostlivě střeží své nejjasnější hvězdy,
                             D#
ale ani slunce neuchrání své nejteplejší paprsky, když je zavolá blankytná obloha letního nebe.
               F#                                         G#
Ne, nikdy jsem nevěřil, že budeš žít v domě svých hraček, ale až vyrosteš z mého náručí
      C#                        A7
a můj svět bude pro tebe příliš malý,
                                                   D
nikdy nezapomenu, jak jsi vířila prach a roznášela panenky po celém domě.
Nosila si s nimi i kus slunce.
E                                                 G                  A
Prach se usadil, panenky uklidila máma, ale tvoje zář zůstane navždy v nás.
                                          G             B7      A7
Tak tady jsem a vyprávím ti, zatím, co ty spíš. Vlastně protože spíš.
                         D                                                              E
Kdybys viděla moji tvář, jistě by ses ptala na co myslím a dál, asi bych nedokázal říct ani slovo.
                               G                             A
Dívám se na tebe a vidím spící krásu. Teď už se jen skloním, abych tě políbil .....
              D             D7                                              G
Nevzbudíš se, dobře to vím, vždyť podle pohádky jen krásný mladý princ může otevřít tvé oči
a já jsem jen otec budoucí ženy.
D                              E
Tak tedy spi. Kdo ví, možná už zítra se probudíš a budeš velkou slečnou a vůbec si neuvědomíš,
         Em                B7         A7
že si se změnila uprostřed svého snu. Ale možná, že to poznáš na mně.
D                                                       E                                        G
Až jednou budu docela jiný, trochu zamyšlenější, trochu vážnější, trochu smutnější, ale nesmírně bohatý.
                       A                          D     GAGD
Dnes v noci jsem viděl princeznu. A cítím se jako král. ____

Nejste přihlášení - pro publikování se prosím přihlaste.

Neuloženo trvale!!! Pouze změna prohlížeči. Pro trvalé uložení publikujte.

Datum vytvoření :2013-12-20T20:47:40.87+00:00

Zatím co ty spíš

Miroslav Černý

Playlisty / Interpreti:

Miroslav Černý : [ 4 ]